Hynčice
Bývalý kamenolom stavebního a štěrkového kamene se nachází při východním okraji obce Hynčice, asi 200 metrů na severovýchod od železničního mostu přes řeku Stěnavu. Až přes 20 metrů vysoké stěny lomu jsou v plném výškovém rozsahu souvislým odkryvem ignimbritů, hornin náležejících do tzv. ryolitového komplexu vulkanitů broumovského souvrství.
Vlivem pokračujících poklesů tektonického vývoje sedimentačního prostoru vnitrosudetské pánve v době počátků sedimentace broumovského souvrství (noworudských vrstev) započala silná vulkanická činnost s mohutnými výlevy láv a sedimentací mocných těles sopečných popelovin (tufů), především v oblasti dnešních Vraních a Javořích hor. Sopečná činnost zde proběhla v několika etapách – první vulkanický cyklus byl ukončen ryolitovým komplexem. Na Broumovsku v Javořích horách je ryolitový komplex dělen na dvě tělesa: na těleso červenohnědých tufů ve spodní části a na těleso ignimbritů. To je 100 – 150 metrů mocné, u Hynčic asi jen 50 metrů.
Ignimbrit je velmi pevnou a celistvou horninou tvořenou spečenými produkty žhavých sopečných pyroklastik (smíšený úlomkovitý materiál vyvrhovaný ze sopečného kráteru). V základní hmotě ignimbritů jsou především drobné útržky láv nejčastěji ryolitového složení a drobné vyrostlice živce a křemene. Jejich barva kolísá podle rozptýleného hematitového pigmentu od světle červenofialové až po bělavou. Charakteristické jsou také odlišné skvrny kruhového nebo nepravidelného tvaru. Bělavá forma ignimbritu, vystupující především ve výběžku vulkanického komplexu u Hynčic (i v tomto lomu) je dokonce odlišena pod názvem hynčický typ ignimbritu.
Ignimbrit je souhrnné označení utuhnutých, spečených sopečných produktů, které vznikly při usazení pyroklastických proudů. Název pochází z latinských slov ignis - oheň a imber – mrak (dešťový). Jejich existence je svázána s laminárně (bez turbulencí) se pohybujícími, horkými a hustými pyroklastickými proudy, vzniklými kolapsem erupčního sloupce sopečných plynů a par. Ke kolapsu sopečného mraku dochází, pokud tlak exploze není dostatečný k vytlačení mraků popele vysoko do atmosféry a vyvržený materiál padá a teče dolů po svazích sopky. Tento typ sopečné erupce se nazývá peléeským typem podle sopky Mont Pelée v Karibiku, jejíž výbuch a následný pyroklastický proud v roce 1902 usmrtil téměř 30 tisíc lidí. Pyroklastický proud označovaný také jako žhavé mračno je často se vyskytující projev explozivních sopečných erupcí. Jde o pohyblivou, fluidizovanou (s vlastnostmi kapaliny) směs žhavých sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela, s teplotou od 100 do 1100 °C, pohybující se podobně jako lavina po sopečném svahu dolů velkými rychlostmi (150-700 km/h). Těmito vlastnostmi je jednou z nejvíce devastujících forem sopečné činnosti. Pyroklastické proudy se vyskytují při explozivních erupcích viskózního (hustého) magmatu. Ignimbrity tak formou vzniku představují svým způsobem horniny vulkanicko-sedimentární a jejich mocné vrstvy v oblasti Javořích hor svědčí o zdejší aktivní tektonické a související bouřlivé vulkanické činnosti v období permu.
Lokalita je ideální k seznámení s touto specifickou vulkanickou horninou, a to nejen v lomové stěně, ale i ve značné balvanité až šterkové akumulaci ignimbritu při úpatí stěny. Již po desítky let nečinný lom je dlouhodobě využíván ke skládkování stavebního materiálu.
Z archivního materiálu vypracoval: Jiří Kopecký a Stanislav Stařík
